Příklad (ne)ukončené terapeutické spolupráce s klientem
Ukončovat vztahy není jednoduché. To platí nejenom pro vztahy rodinné, přátelské nebo profesionální, ale i o vztazích terapeutických. Je dobré oslovit klienta, který se z ničeho nic nedostaví na konzultaci nebo je vhodnější mu nenapsat, respektovat jeho odmlčení? To jsou otázky, kterými se často psychologové zabývají.
Čekám u svého počítače, Skype vyzvání, ale na druhém konci je místo obvyklého Adamova pozdravu mlčení. Čekám ještě dalších deset minut, píšu vzkaz, ale klient nikde. S Adamem spolupracuji již téměř rok pomocí videotelefonátu, čili spolu takzvaně skypujeme, což je Forma terapie, kterou Adam preferuje.
Jít za psychologem se styděl a vyhovuje mu potkávat se se mnou z pohodlí svého domova. Žije sám a tak ho při naší spolupráci nikdo neruší. Zapneme své počítače a můžeme se pustit do práce. Dnes ale nepřišel, na vyzvánění neodpovídá.
Neukončení terapie
Že by Adam naši více než roční spolupráci takto nečekaně a bez domluvy ukončil? Nebo jen zapomněl na dohodnutý termín? A hlavně – měla bych ho kontaktovat, nebo mám nechat veškerou iniciativu pouze na něm? Nad tím vším jsem uvažovala v následujících dnech, kdy se Adam neozýval. V tu chvíli jsem si také uvědomila, že mne tato otázka napadá nejenom specificky k případu Adama, ale i v obecné rovině. Je vhodné kontaktovat klienta, který zničehonic „vypadne“ z terapie?
V etických kodexech z oblasti psychoterapie nalézám pouze to, že klient by měl být seznámen s okolnostmi ukončení terapie. Na začátku spolupráce většinou klientům říkám, že mají právo spolupráci kdykoliv ukončit. Na druhou stranu také upozorňuji, že je ideální spolupráci ukončit dohodou a pobavit se o tom, co je k tomu vede. Tato diskuse může být přínosná nejenom pro klienta, ale také pro terapeuta, který takto dostane od klienta určitý druh zpětné vazby. Dál už při vysvětlování okolností ukončení terapie většinou nezacházím. Čas od času se s klienty bavím o směřování naší spolupráce, kde je ukončení jedním z možných témat, ovšem to se zrovna aktuálně netýkalo Adama, který explicitně s dalším pokračováním terapie počítal, spolupráci hodnotil pozitivně a sám přinášel do spolupráce témata, na kterých chtěl ještě v budoucnu pracovat.
Takže jaké by mohly být praktické zásady pro spolupráci s klienty?
Dobré ukončení terapie začíná na prvním sezení.
Při
tomto sezení by terapeut měl klientovi nastínit, jak terapie probíhá a jaké jevy se při ní mohou objevit. Terapeuti, kteří informují své klienty o mechanismech terapie a o tom, jak probíhá změna při terapii (dlouhodobost), se s předčasným ukončením terapie ze strany klienta setkávají méně.
Tematizovat ukončování spolupráce.
Za vhodné považuji s klientem o možnostech ukončení spolupráce průběžně mluvit, dát tomuto tématu prostor. Zmínit, že klient má
právo na ukončení spolupráce kdykoliv, ale že může být přínosné o tomto kroku hovořit.
Vysvětlit možnou podobu ukončení terapie vzájemnou dohodou.
Na posledním sezení terapeut a klient mohou každý za sebe zkusit shrnout, co se během terapie odehrálo, a pobavit se o tom, nakolik se jim podařilo dosáhnout cílů, jež si na počátku terapie stanovili. Za důležité považuji klientovi nabídnout možnost se do terapie v případě potřeby vrátit.
Informovat o možných důsledcích náhlého „vypadnutí“ z terapie.
Klient by měl vědět, že pokud se na dohodnutou schůzku nedostaví, může to znamenat, že terapeut vezme do terapie místo daného člověka nového klienta a pak už na něj nebude mít potřebný prostor. Na další spolupráci potom bude muset např. čekat v pořadníku.
Časově ohraničená spolupráce.
Prevencí náhlého ukončení terapie může být časově ohraničený kontrakt, který v sobě explicitně téma ukončování obsahuje. Klient pak ví, jak dlouhá bude spolupráce, a téma konce terapie je tak průběžně diskutováno.
Vyjasňování a průběžné upravování cílů a očekávání klienta.
Pro dobrý průběh spolupráce je taky vhodné vědět, jaký je cíl setkávání, kam spolupráce směřuje a co od ní klient očekává. Pokud klient má od terapie příliš nereálná očekávání, čeká na zázrak terapeuta bez vlastního úsilí nebo nechápe, že terapie může být procesem psychicky náročným, bude náhlé ukončení terapie pravděpodobnější. O tom všem se dá při terapii mluvit a může to ovlivnit nejenom spokojenost na straně klienta, ale také jeho ochotu o ukončení spolupráce předem mluvit.
Text v pdf naleznete zde.